Zvon pro Bartoloměje

Budoucnost

Zvuky plánovaných zvonů a jejich souzvuky

Dokážete si představit jak budou znít nové zvony? Že ne? S představou Vám pomůžou zvukové záznamy zvonů, tak jak by měly znít po jejich vynesení na věž. Zaposlouchat se můžete nejen do zvuků jednotlivých zvonů, ale také do jejich souzvuků.

Pernerové - zvonařský rod

Pernerové jsou tyrolský zvonařský rod, působící v Českých Budějovicích a Plzni od 18. do 20. století. V současnosti dílna sídlí v Pasově.

Nejstarší známý zvonař z tohoto rodu, Jan Perner, pocházel z Tyrolska. V r. 1702 se přestěhoval do Plzně, kde od r. 1703 začal odlévat zvony. Po jeho smrti v r. 1741 převzal dílnu syn Jan Josef Perner, který ji vedl v letech 1741 - 1768, kdy zemřel.

Budějovická větev

Syn Jana Josefa Pernera jménem Josef Perner (1747 – 1804) po smrti otce odešel do ciziny, v r. 1772 se usadil v Českých Budějovicích, kde převzal dílnu po zvonaři Antonínu Pöglovi, a založil tak budějovickou větev rodu Pernerů. Kromě zvonů vyráběl také cymbály, pumpy, roury a jiné kovolijecké výrobky. Jeho zvony ovšem nebyly příliš kvalitní a často musely být přelévány. Dílnu po něm vedli jeho synové Jan Karel Perner (1778 – 1834) a Jan Vojtěch Perner. V další generaci vedl dílnu Antonín Perner (zemřel po r. 1891) a Josef Perner. Ve čtvrté generaci byl hlavní osobností dílny Rudolf Perner (I.) (1858 – 1933), syn Antonína. Poté Rudolf Perner (II.) (1899 – 1982). V r. 1946 byl nuceně vystěhován, dílna pak byla znárodněna a působila jako součást Závodů umělecké kovovýroby. Perner pak svou dílnu obnovil v Pasově. Jeho syn Rudolf Perner (III.) (1929 – 1973) zemřel dříve než otec, dílnu tedy převzal vnuk Rudolf Perner (IV.) (narozen 1969), který stojí v jejím čele dodnes.

Plzeňská větev

Dílna v Plzni nedosáhla takové proslulosti jako budějovická větev. V jejím čele stáli Petr Pavel Prokop Perner, Václav Perner (1825 - 1861) a Robert Perner, který krátce vedl dílnu s kotlářem Arnoštem Juránkem (firma Juránek & Perner). Robert zemřel bez mužských potomků, dílnu po něm vedli jeho zeťové Jiří Zykmund a Karel Šulc.

Vlastnictvím plzeňské větve Pernerů byl mj. známý kostel U Ježíška v Plzni s přilehlou usedlostí a zahradou.

Zvonovina

Zvonovina je pružný, velmi tvrdý bronz pískové až stříbrolesklé barvy. Jde o směs 78 % mědi a 22 % cínu s nevýraznými odchylkami, nepřesahujícími 2 %.

Experimentování zvonařů

Zvonaři v minulosti někdy zkoušeli vylepšit technologický postup a přimíchávali do zvonoviny různé příměsi, aby zjistili, jak se to bude projevovat. Takto bylo zjištěno, že pravděpodobně jediný prvek, který je možno do zvonoviny přimíchat, aniž by to bylo na škodu, je antimon, který se ve slitině asi do 2 % obsahu chová víceméně netečně, někdy se uvádí, že dodá hlasu zvonů na mohutnosti.

Bárta (zničen nacisty v roce 1942) vážil 4373kg, což by byla cena zvonoviny 1.311.900,-Kč.

Pokud nějaký zvonař požadoval zlato nebo stříbro jako příměsi, lze předpokládat, že tyto kovy zpronevěřil. Důkazem, že k takovým věcem mohlo docházet, může být fakt, že přítomnost vzácných kovů ve zvonovině je zmiňována nejen v četných pověstech o zvonech, ale dokonce i ve starší odborné literatuře. Naproti tomu chemické analýzy historických zvonů, které probíhaly namátkově v 60. letech 20. století, neprokázaly žádné stopy vzácných kovů, přesahující 0,01 %. Dnes už by k podvodům zvonařů docházet nemělo, protože každý zvon by měl projít přísnou kolaudací pod záštitou mezinárodního svazu zvonařů, ustaveného v roce 1947.

V 15. století zvonovina stála asi 4 kopy míšeňských grošů za libru (tj. asi 0,5 kg). Měď se získávala zpravidla z dolů v Kutné Hoře, pokud jí byl nedostatek, pak se kupovala měď uherská. Cínová naleziště byla v Krušných horách, ovšem za nejkvalitnější cín byl považován anglický. Cena kvalitní zvonoviny dnes činí asi 300 Kč za kilogram, cena zvonu je ovšem proměnlivá - v závislosti na množství a složitosti reliéfů, momentální dostupnosti surovin k výrobě a dalších faktorech.

Jak se dělá zvon

Postup od hliněné formy k bronzovému tělesu

Zrod zvonu je fascinující a současně namáhavý. Řemeslná preciznost, kombinovaná s tvořivostí a tvrdou prací, vede přes mnoho jednotlivých, po sobě následujících kroků k hotovému dílu – ke zvonu, jehož rozměry i zvuk byly předem dle přání určeny.

Po výpočtu takzvaného žebra (poloviční příčný řez zvonem), které má rozhodující vliv na velikost, váhu a zvuk zvonu, se zhotoví speciální šablona pro výrobu formy. Stavba zvonu začíná vyzděním cihlového jádra, které se obaluje několika postupně vysychajícími vrstvami hlíny.

Na toto jádro se nanáší "falešný zvon", z hlíny vytvořený přesný model zvonu, který má být později odlit. Na něm se nacházejí nápisy a ornamenty vyrobené z vosku a stearinu.

Jako poslední část formy vzniká – rovněž z mnoha vrstev hlíny – plášť, který do sebe pojme v negativu kontury "falešného zvonu". Vysušením hlíny pomocí dřevěného uhlí zmizí voskové nápisy a obrazy. Plášť může být vyzdvižen vzhůru. "Falešný zvon" dosloužil a je z jádra odstraněn.

Mezi jádrem a pláštěm vznikla dutina, která je při odlévání vylita kovem. Nasadí se koruna zvonu a část formy z hlíny. Obsahuje vtoky a výfuky, kterými se kov dostane do dutiny. Nyní je sestaveno jádro, plášť a koruna, vyplněny v jámě zemí a na povrchu země spojeny kanálovým systémem. Může se začít s litím.

Zvon Panna Maria

Za tři týdny vyzvednou zvonaři chladnoucí formy ze země, odstraní plášť, jádro a vyzkouší zvuk. Mezitím vyrobí srdce zvonu a stolici. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner zvon vysvětí 28. září.

Zdroj: www.zvonyperner.cz